Ze starých pověstí

O období trvajícímu asi 150 let po Sámově říši nemáme žádné písemné zprávy. To lákalo k vymýšlení příběhů o činech našich předků. Vznikaly tak historické pověsti, které se mezi lidmi šířily nejprve ústním podáním. Pověsti a příběhy z minulosti naší země jsou sice napínavé a zajímavé, ale neskutečné. Na základě lidového vyprávění později začali pověsti zaznamenávat kronikáři a někteří čeští spisovatelé.

Podle pověstí, jak je zaznamenal náš první kronikář Kosmas na počátku 12. století, přišli naši předkové do země nikomu nepoddané, zvěří, rybami a ptactvem oplývající. Došli k hoře Říp a rozhodli se, že se tu usadí. Zemi pojmenovali podle svého vůdce Čecha. Když praotec Čech zemřel, převzal po něm vládu Krok, který měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Po jeho smrti vládla v Čechách nejmladší z dcer, Libuše. Za svého muže si zvolila Přemysla Oráče. Pro budoucího knížete vyslala posly až na pole do Stadic. Přemysl se stal bájným zakladatelem rodu Přemyslovců.
Staré pověsti vyprávějí i mnoho dalších příběhů. Například o Bivojovi, který holýma rukama ulovil divokého kance. O dívčí válce, která vypukla po smrti Libuše. O Šárčině lsti, která přinesla smrt Ctiradovi. O bájných knížatech, kteří vládli po Přemyslovi. O válce Čechů s kmenem Lučanů. O vladykovi Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi. O Bruncvíkovi, který se vypravil do světa, kde získal slávu a svůj erb.

zarovka