V polovině třicátých let končila hospodářská krize a nastávalo oživení výroby. Ubývalo nezaměstnaných, lidé opět mohli lépe žít. Poklidnou situaci však narušovaly obavy o náš stát. Československo nemělo bohužel dobré a spolehlivé sousedy. S výjimkou Rumunska na východě to byly státy, které vůči nám vznášely územní požadavky. Vztahy s nimi se stávaly stále více napjatějšími.

Velké nebezpečí hrozilo ze sousedního Německa, kde se dostali v roce 1933 k moci fašisté v čele s Adolfem Hitlerem. V Německu pronásledovali a věznili občany, kteří smýšleli jinak než oni. Hlásali, že Němci jsou lepší lidé než ostatní, a proto musí vládnout celému světu. Ostatní národy jim měly pouze sloužit. Velká část Němců fašistům uvěřila. Německo se začalo připravovat na válku.

Adolf Hitler začal otevřeně vyhrožovat Československu, ve svých projevech obviňoval naše představitele z diskriminace německých obyvatel. Vyjadřoval snahu spojit všechny Němce v jedné říši. Vypracoval plán bleskové války, ve které by zabral československé území. Naši spojenci, Velká Británie a Francie, hájili pouze své zájmy, Hitler tedy věřil, že případná válka s Československem bude pouze dvoustranná.