Na podzim 1848 nastoupil na habsburský trůn mladý císař, teprve osmnáctiletý arcivévoda František Josef I. Synovec odstupujícího císaře Ferdinanda se stal panovníkem velké nepokojné říše. Pevně a energicky v ní poté vládl téměř 68 let. Nejprve musel urovnat poměry v odbojných Uhrách a ochránit rakouský stát před Němci. Omezil občanské svobody, zavedl přísný policejní dohled. Vládl sám – tedy absolutisticky. Měl spolu s vládou neomezenou moc. Rakousko se stalo policejním státem, podezřelí občané a čeští vlastenci byli soustavně sledováni a pronásledováni.

Smutný osud potkal Karla Havlíčka Borovského. Protože ve svém díle vyjadřoval odpor proti Rakousku a odvážně vystupoval proti režimu, rakouská vláda se ho chtěla zbavit. Byl zatčen, násilně odvezen do vyhnanství v Alpách a přinucen více než tři roky žít daleko od své vlasti v tyrolském Brixenu. Brzy po návratu do Čech zemřel. Jeho statečná slova: „Poroučejte si mně, vyhrožujte si mně, přislibujte si mně, přece zrádcem nebudu“, se stala vždy posilou Čechům v boji za národní práva.

Po roce 1848 však získali lidé i některé výhody. Dosud stáli v čele venkovských obcí rychtáři, které určovala vrchnost. Nyní si začali občané sami volit své starosty a obecní výbory. Po deseti letech své vlády odvolal císař absolutismus, slíbil předat určitou moc poslancům jednotlivých národů v Rakousku. Tento slib však nedodržel. Představitel Čechů marně upozorňoval, že Rakousko by mohlo být silným státem, kdyby v něm byly všechny národy spokojené.