Když v roce 1740 zemřel císař Karel VI., neměl ani on, ani žádný příbuzný syna. Ještě za svého života tedy zajistil, aby na habsburský trůn mohla zasednout jeho dcera Marie Terezie. Po nástupu Marie Terezie na trůn se proti jejím dědickým nárokům postavila Francie, Prusko, Sasko a Bavorsko.

Habsburské země byly zaostalé, ekonomicky vyčerpané, se zadluženou státní pokladnou. Panovníci okolních zemí se chtěli habsburské říše zmocnit a rozdělit si ji. Marie Terezie, byť se značně slabší armádou, však dokázala v několika válkách obhájit svůj trůn. Jakmile dosáhla uznání svých nároků a tím i míru, i když za cenu ústupků, zahájila celou řadu změn, aby v budoucnu její říše obstála v případných válkách. Nejdůležitější bylo rozvinout výrobu, neboť bylo třeba uživit početné vojsko a vyrobit moderní zbraně. Císařovna omezila moc šlechty, ulehčila životu poddaných zkrácením roboty na tři dny v týdnu a zakázala pánům trestat a mučit obviněné. Všechny tresty mohly napříště udělovat jen řádné státní soudy. Začala budovat stálé vojsko a stavět silné pevnosti. K tomu potřebovala dostatek peněz. Proto nařídila, aby daně, které dosud platili jen poddaní, odváděla i vrchnost.