V pohraničních oblastech Čech, v Sudetech, žilo okolo tří milionů Němců. Adolf Hitler je vyzýval k útokům proti Československu, protože chtěl oslabit a poté vojensky obsadit naši republiku.

Vůdci Němců v Sudetech, především Konrád Henlein, začali tvrdit, že je Češi utiskují a aby to dokázali, vyvolávali šarvátky s místními českými úřady, četnictvem a vojáky, a přitom odmítali jednat s naší vládou. Československo se německé propagandě snažilo čelit návrhem na národnostní vyrovnání. To mělo přinést do Sudet zvýšenou hospodářskou pomoc, zlepšení zdravotnictví, školství a sociální péče.

Nabídka na národnostní vyrovnání však přišla pozdě. Vlády Velké Británie a Francie se přiklonily na stranu Německa a naléhaly, aby pražská vláda zahájila bezodkladné jednání se stranou Konráda Henleina. Ta předložila požadavky, které ohrožovaly životaschopnost demokratického státu. Německo opakovalo, že Praha se nechce dohodnout a jen hraje o čas. Představitelé Velké Británie a Francie vycházeli vstříc Německu a tlačili na naši vládu, aby Německu ustoupila. To by ovšem znamenalo rozpad našeho státu. Státy, na jejichž pomoc jsme původně spoléhali, začaly hledat cestu k dohodě s Německem.