Na počátku roku 1918 nestačily armády Rakouska–Uherska a Německa spolu se svými spojenci odrážet útoky vojsk západních spojenců. Tomáš Garrigue Masaryk dosáhl v polovině roku 1918 příslib uznání nezávislosti od mocností Dohody. V Paříži ustanovil prozatímní československou vládu. Doma se mezitím politické strany dohodly na vytvoření Národního výboru, který se měl připravovat na převzetí moci.

28. října 1918 ráno se v Praze vydali představitelé Národního výboru Antonín Švehla a František Soukup převzít Obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Poté se v Praze rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakouskem–Uherskem, které obsahovaly také uznání nezávislosti všech národů Rakouska–Uherska. Lidé začali strhávat znaky rakouské říše, po celém městě zavlály červenobílé prapory, v ulicích hrála hudba a tančilo se. U pomníku svatého Václava byla provolávána sláva samostatnému československému státu. Všude zněla píseň Kde domov můj. Navečer vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu.

O dva dny později kapitulovalo v Praze definitivně rakouské vojenské velitelství a slovenští politici se Martinskou deklarací přijatou v Turčianském Svätém Martině přihlásili ke společnému státu s Čechy. 1. světová válka skončila v listopadu 1918 porážkou Rakouska–Uherska a Německa. Dosavadní habsburská monarchie se definitivně rozpadla. Mírovými smlouvami došlo k uznání nezávislosti Československa také státy, které 1. světovou válku prohrály. Na základě mírových jednání v Paříži i podle přání obyvatel byla k novému státu připojena také Podkarpatská Rus.

28. říjen si každoročně připomínáme jako den vzniku samostatného československého státu.