Rozvoj průmyslu vedl v 19. století k mohutné výstavbě železnic. I v habsburské monarchii začala stavba železničních drah. Lokomotivy vyrobené v Anglii dorazily v roce 1841 nejprve do Brna, poté se vydaly v roce 1845 po nově vybudované dráze přes Olomouc, Českou Třebovou a Choceň do Prahy. Podél tratí vznikala velká nádraží. Železnice dokázala předstihnout silniční i vodní dopravu. Železniční systém spojoval české země především s Vídní a Budapeští. V českých zemích se již v roce 1890 soustřeďovala téměř polovina celkové délky rakouských železničních tratí. Železnice spojovala všechna větší města a mnoho venkovských obcí s průmyslovými centry. Lidé začali masově jezdit vlaky, vlaková doprava urychlila rozsáhlou přepravu zboží.

Stavba a provoz železnic zase podnítily těžbu uhlí i rozvoj hutní a strojírenské výroby. Velké hutní podniky vznikaly poblíž dolů na černé uhlí. K nejznámějším hutím patřily Vítkovické železárny v Ostravě a Poldi Kladno. S hutní výrobou byl těsně spjat rozvoj chemického průmyslu. Tím převaha českých zemí dále rostla. Jen s nepatrným zpožděním za zeměmi západní Evropy se u nás začalo prosazovat využívání elektrické energie. Byla mnohem výkonnější než dosud využívaná pára. V českých městech a obcích vznikaly od roku 1880 elektrárny. Do roku 1914 zásobovaly elektřinou více než polovinu obyvatel.