Po nečekané smrti Jiřího z Poděbrad v roce 1471 byl zemským sněmem zvolen českým králem Vladislav II. Jagellonský. Jeho vláda trvala 45 let. Vládu převzal jako patnáctiletý za složitých podmínek, kdy Matyáš Korvín využil podpory papeže a katolické šlechty a nechal se zvolit českým králem. Země tedy měla krále dva.

Po složitých jednáních si oba králové vládu rozdělili a dohodli se, že ten, kdo dřív zemře, přenechá své území tomu druhému a jeho potomkům. A tak Vladislav vládl v Čechách a Matyáš v Uhrách, na Moravě, ve Slezsku a v Lužici.

Teprve po Matyášově smrti v roce 1490 se české země opět spojily, Vladislav byl zvolen také uherským králem, a tak ve střední Evropě vznikl základ velkého státního celku. Vladislav II. Jagellonský byl slabý panovník. Pobýval většinou v Uhrách. V Čechách a na Moravě proto nebývale rostla moc šlechty. Ta si mezi sebou rozdělovala významné úřady a panovníka vždy postavila před hotovou věc. Král téměř se vším souhlasil, proto se mu říkalo král Dobře (Bene).

Svého postavení velcí feudálové využili k dosud nevídanému utužení nevolnictví a zároveň zaútočili na privilegia královských měst. Na druhou stranu se konečně podařilo dospět ke smíru mezi českými katolíky a kališníky. Naše země se stala oázou náboženské tolerance. To se příznivě projevilo v obnově mezinárodních obchodních a kulturních styků přervaných husitskými válkami. Do Čech začala pronikat renesance, byly založeny první knihtiskárny. Došlo i k rozkvětu výtvarného umění a architektury, vznikla řada pozoruhodných staveb ve stylu pozdní gotiky.