Po dvaceti letech obnovené totalitní vlády komunistů už téměř nic nefungovalo. Domy byly zchátralé, na nedostatkové zboží každodenní potřeby se stály dlouhé fronty. Zdevastované životní prostředí se projevilo na zdraví obyvatel i na délce jejich života. Nespokojenost lidí neustále narůstala. Koncem 80. let přibývalo pouličních protestních shromáždění a demonstrací. Ty byly rozháněny policií s obušky a vodními děly. Vedle řadových občanů se do kritiky režimu zapojovali také známí herci a spisovatelé.

Nezávislé mírové sdružení uspořádalo v Praze 21. srpna 1988 podpisovou akci proti vpádu a následném pobytu sovětských vojsk na našem území. Shromáždění na Václavském náměstí se rozrostlo v několikatisícovou manifestaci.

28. října 1988, v den výročí vzniku republiky, se konaly v Praze a několika dalších městech demonstrace, které skončily srážkami s policií.

Ke konci roku 1988 se konalo v Praze shromáždění několika tisíc lidí na obranu lidských práv. Na shromáždění promluvil Václav Havel.

Na počátku roku 1989 probíhaly od 15. do 20. ledna každé odpoledne v Praze manifestace občanů na protest proti komunistickému režimu. Pokojné demonstrace byly tvrdě potlačovány policií a oddíly Lidových milicí. Řada lidí byla surově zbita a uvězněna.

Jako reakce na počínání komunistické vlády vznikla Iniciativa kulturních pracovníků, která vyzývala k propuštění všech nespravedlivě stíhaných. Výzvu podepsaly stovky kulturních a vědeckých pracovníků.

K další petici s názvem Několik vět nabádající komunistické vedení země ke skutečným a důkladným změnám podepsaly stovky občanů. Další tisíce občanů se účastnily srpnových a říjnových demonstrací.