Ve středověké společnosti měla nejvyšší postavení hned po panovníkovi šlechta. Patřily jí lesy, pole, louky, rybníky i vesnice. V době panování Karla IV. se šlechta rozdělila na pány a zemany. Bohatí páni žili v pevných hradech s rozsáhlým panstvím, mnoha vesnicemi a stovkami poddaných. Ačkoli bydlení v kamenných hradech nebylo příliš pohodlné, využili páni své bohatství ke zpříjemnění života. Pořádali hostiny, turnaje, lovili divokou zvěř. Silné šlechtické rody často omezovaly moc slabších panovníků a snažily se v českých zemích vládnout samy.

Zemané naproti tomu žili v nevelkých tvrzích, které nebyly o nic pohodlnější než obydlí sedláků. Vlastnili třeba jen jednu vesnici s poddanými. Často bojovali s pány, kteří se jim snažili jejich pozemky a poddané sebrat. Nejchudší zemané se lišili od bohatých sedláků jen tím, že byli svobodní. Obživu nacházeli ve službě na královském dvoře, v sídlech bohatých šlechtických rodů, nebo ve vojsku.