V roce 1938 byla naše země průmyslově vyspělým, demokratickým státem. Ačkoliv světová hospodářská krize poškodila její ekonomiku, závislou na vývozu, v důsledku čehož se vyostřilo napětí mezi Čechy a Němci uvnitř státu, Československo ve srovnání s mnoha svými sousedy prosperovalo. Mělo armádu dobře vyzbrojenou moderním dělostřelectvem, tanky a letouny, vystavěný řetěz mohutných pevností kolem německých hranic. Československo mělo spojeneckou smlouvu s Francií. Hitlerovi důstojníci tvrdili, že naše zem byla letadlovou lodí v německém týlu, vážnou hrozbou, pokud by Německo zaútočilo proti Francii a Británii.

Ale když Hitler oznámil svůj záměr odtrhnout Sudety, britská vláda nebyla připravena jít do války na obranu Československa. „Proč by měla země jako Československo způsobovat mocnostem takové nesnáze? Vůbec to není žádný stát. Byl zřízen z nutnosti. Ve skutečnosti nemá žádný význam.“

Co se týká vlády Francie, ta podlehla panice. Její vedoucí představitelé byli přesvědčeni, že Německo má na své straně ohromné zdroje. Ujišťovali Brity, že přinutí vzpurné Čechy, aby souhlasili s německými podmínkami. Nejdůležitější věc, kterou měli tihle lidé na mysli, bylo zachování míru. A to znamenalo vyhovět Němcům a dohlédnout na to, aby dostali Sudety. Cožpak Hitler opakovaně neprohlásil, že Sudety jsou jeho poslední územní požadavek v Evropě?

Československá armáda byla připravena bojovat. Ale troufalý československý odpor vůbec nebyl tím, co si Britové a Francouzi přáli. Prezidentu Benešovi pohrozili, že ponese odpovědnost za válku. Britové zůstanou neutrální a Francie nesplní své smluvní závazky a případné války se nezúčastní. Zatímco v ulicích Prahy demonstrovaly davy lidí žádající vládu, aby bránila stát, Beneš kapituloval. Avšak Hitler, když viděl, jak snadno dosáhl vítězství, zvýšil požadavky. Chtěl, aby ze Sudet odešli všichni Češi a zanechali tam veškerý svůj majetek: nábytek, hospodářská zvířata a zbraně. A budou tak muset učinit do 1. září.

Krize dosáhla vrcholu. Vlády Maďarska a Polska se chopily příležitosti a zaslaly do Prahy vlastní ultimáta, požadující velké části československého území. A vyhlásily mobilizaci svých armád. Zatímco se německá, polská a maďarská vojska shromažďovala podél československých hranic, Holandsko, Lucembursko, Španělsko, Norsko a Švédsko si pospíšily s vyhlášením neutrality. Americký prezident prohlásil, že Spojené státy nepošlou jediného muže, jediný cent. Sovětský svaz počkal až do 1. října, kdy už bylo po všem, aby Stalin prohlásil, že Sovětský svaz by přišel Československu na pomoc. Rumunsko, další smluvní partner Československa, zůstávalo němé.