Když se vytáhlý a bledý Ludvík po otcově smrti roku 1516 ujímal vlády v Čechách a Uhrách, bylo mu necelých deset let. Jen těžko se dokázal zorientovat v nepřehledných politických poměrech zemí, jimž měl panovat. Proto za něj ve skutečnosti vládli jiní a v důsledku toho královská autorita rapidně klesala. Jeho pokusy změnit tento stav byly neúspěšné. Po vzoru rodičů byl věrným katolíkem, přesto se k příslušníkům ostatních vyznání choval tolerantně.

Většinu svého života strávil Ludvík Jagellonský v Uhrách, přestože se zástupci českých stavů snažili, aby pobýval na Pražském hradě. Čím dál víc si uvědomoval, že vládnutí není v jeho moci, že tu spleť zájmů a zakrývaných cílů nedokáže rozplést. Upnul se tedy na to, co bylo jasné a srozumitelné a co navíc stálo za pozornost: turecké nebezpečí.