Hned na počátku normalizace byly opět uzavřeny státní hranice a lidé zase nemohli svobodně vycestovat do ciziny. Do uzavření hranic stihlo opustit svou vlast mnoho obyvatel. Tito emigranti začínali život v zahraničí často za velmi obtížných podmínek.

Doma začalo pronásledování těch občanů, kteří nesouhlasili s okupací. Na všech základních organizacích komunistické strany byly ustaveny prověrkové komise, jež měly posuzovat podíl jednotlivých členů strany na protisocialistických akcích. Komise složená z příslušníků zdravého jádra strany rozhodla, zda člen může zůstat ve straně, či bude vyloučen. Po vyloučení následovaly další postihy: ztráta zaměstnání, zákaz studia dětí na školách.

O zaměstnání přišlo také mnoho nekomunistů – stačilo projevit svůj nesouhlas s poměry. Další lidé byli dokonce vězněni. Například spisovatel Vladimír Škutina strávil ve vězení tři roky za podvracení republiky a další delikty spáchané v období Pražského jara. Přestože se novému vedení podařilo značnou část lidí zastrašit, všechny umlčet nedokázali. Zůstala tu myšlenka vzdoru a naděje na získání svobody.