V této době existovaly seznamovací trhy. Na nich se mimo ostatních obchodních transakcí domlouvaly i sňatky. Nemuselo jít jen o věc, tedy zasnubování gruntu s gruntem. Společně se mohli sejít jak rodiče, tak i potenciální snoubenci. Za posla lásky bylo považováno perníkové srdce s patřičným nápisem. To doručil dohazovač. Jeho povinností bylo zjistit u pantatínka, jestli se zasnoubením souhlasí. Dárek býval i formou pozvání na zálety.
Chlapci a dívky mohli v době senoseče (pouze tehdy) přespat společně ve stodole. Rodiče dívek by „nečekali“, že tam jsou chlapci. Naopak rodiče chlapců „netušili“ nic o přítomnosti dívek. Obě strany pak věděly z dob své mladosti, oč zde ve skutečnosti jde. Velmi se ale dbalo na to, aby do stodoly nepřicházeli nevhodní partneři, třeba sociálně nepřijatelní, či nedej bože, ženatí a vdané.