Do Zemských desek, které byly uloženy na Pražském hradě, zapisovali písaři pod dohledem nejvyššího komorníka usnesení zemského sněmu. Ta poté mohla nabýt platnosti. Do Zemských desek byl také zaznamenáván veškerý pozemkový majetek. Pokud některý šlechtic získal od panovníka či koupil nějaký pozemek, stal se jeho majitelem po zápisu do Zemských desek. Zemské desky se dělily na tři řady – desky zemské větší, menší a památné, do nichž byla zaznamenávána sněmovní usnesení a jiné obecně závazné dokumenty. Díky velmi přísným bezpečnostním opatřením se české zemské desky dochovaly až do moderní doby, kdy byly nahrazeny jinými formami evidence.

Na Moravě vznikly desky zemské podle českého vzoru jako dvě souběžné řady – desky zemské brněnské a olomoucké. Také ty se dochovaly bez vážnějších ztrát.

Habsburští panovníci však postupně omezovali moc českých stavů, zřizovali nové úřady, které podléhaly přímo jim a tím posilovali svou moc. Například městům odňal císař Ferdinand I. po jejich potlačeném povstání privilegia. Tím omezil postavení měst na sněmu.