Po porážce husitských polních vojsk se stali rozhodující silou v českých zemích bohatí šlechtici. Sdružovali se do spolků, které mezi sebou vedly neustálé boje o majetek. V českých zemích se znovu potulovaly lupičské tlupy. Obyvatelé zůstali rozděleni na katolíky a kališníky. Katolíky podporoval papež a církev, nekatolíci měli ale v domácím obyvatelstvu většinu.

Roku 1436 byla v Jihlavě vyhlášena basilejská kompaktáta – dohoda mezi husity a koncilem v Basileji, podle které si každý dospělý člověk mohl svobodně vybrat, zda bude vyznávat náboženství katolické nebo kališnické. Z Čechů byla sňata kletba kacířství. Husité na oplátku souhlasili s nástupem Zikmunda Lucemburského na český trůn. Zikmund musel na oplátku zaručit měšťanstvu a šlechtě, že jim ponechá majetek, který se jim podařilo získat v průběhu husitských válek. Císař Zikmund si však Čechy znovu znepřátelil rozmařilostí svého luxusního dvora a neplněním většiny svých slibů. Na konci roku 1437 opouští znepřátelenou Prahu a při útěku do Vídně umírá ve Znojmě pádem z koně. Neměl mužského potomka, proto se jeho nástupcem stal Albrecht Habsburský, manžel jeho dcery. I ten vládl jen krátce. Při svém tažení proti Turkům do Uher se nakazil úplavicí a zemřel. Teprve po jeho smrti se narodil syn Ladislav, který dostal přídomek Pohrobek. Malé dítě samozřejmě nemohlo vládnout, a tak byla naše země opět bez krále. To znamenalo rozvrat. Rozpory se řešily násilím, množily se drobné války mezi pány a loupeživé výpravy.