Do čela nové demokratické republiky byli zvoleni zástupci občanů – vytvořili Národní shromáždění. Byly zrušeny všechny výsady šlechty a základem státu se stala nová ústava (soubor zákonů k řízení státu). Byla zavedena rovnoprávnost všech občanů, mužů i žen, bez rozdílu majetku, náboženství a národnosti. Na prvním zasedání Národního shromáždění 14. listopadu 1918 byl prvním prezidentem ČSR zvolen Tomáš Garrigue Masaryk. Bylo mu 68 let. Jako prezident se snažil, aby Československo bylo spravedlivě uspořádaným státem. Protože se zasloužil o vznik republiky, říkalo se mu prezident Osvoboditel. Úřad prezidenta zastával sedmnáct let.

Pocházel z prosté hodonínské rodiny, která jej nemohla finančně podporovat, nebránila mu však v jeho záměrech. Činorodý Masaryk měl dost pevné vůle, aby se na studiích od patnácti let sám živil, především jako domácí učitel majetných žáků. Od roku 1882 již působil jako profesor filozofie na české univerzitě v Praze a v následujících letech rozvíjel rozsáhlou činnost jako redaktor, spisovatel a politik. Od roku 1907 byl poslancem ve vídeňském parlamentu, kde aktivně usiloval o modernizaci rakouského mocnářství. Později však dospěl k závěru, že Rakousko je nereformovatelné. Po vypuknutí 1. světové války odjel do zahraničí. Zde začal svůj nepřetržitý zápas o uznání práva Čechů a Slováků na samostatnost. Roku 1917 za pomoci mladých spolupracovníků Beneše a Štefánika dosáhl možnosti založení československých jednotek ve Francii a Itálii. V Rusku započalo budování československých legií z řad zajatců. 28. října 1918 se samostatný československý stát stal skutečností.