Psychický teror, propuštění z práce, represe jeho rodiny, zvýšená pozornost Státní bezpečnosti (tajné policie), to čekalo na každého, kdo připojil podpis k Prohlášení Charty 77. První mluvčí Charty, filosof Jan Patočka byl uvězněn hned 10. ledna 1977. V pražské věznici Ruzyně byl podroben mnohahodinovým výslechům. Ty přispěly k jeho předčasné smrti. Tento náš významný filozof zemřel 13. března 1977 ve strahovské nemocnici.

Hlavními úkoly mluvčích Charty 77 bylo reprezentovat hnutí navenek a ručit za pravost dokumentů vydaných jejím jménem. Tuto funkci nemohl díky represi tajné policie zvládnout jediný člověk. Od roku 1979 zaštiťovali Chartu 77 vždy tři mluvčí. Pověření získali na jeden rok. Ve funkci mluvčích Charty 77 se vystřídalo asi padesát lidí. Všichni z nich byli minimálně uvězněni na 48 hodin.

Zacházení s těmi, kdo podepsali Chartu, vyústilo v roce 1978 v založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). V roce 1979 byla zatčena téměř polovina představitelů VONS, šest z nich bylo odsouzeno za rozvracení republiky na tři až pět let odnětí svobody.

Neustálé pronásledování ze strany tajné policie (StB) vedlo řadu signatářů Charty 77 k emigraci do zahraničí. Kdo zůstal, musel se smířit se zákazem studia svých dětí na středních a vysokých školách, domovními prohlídkami, ztrátou zaměstnání. Typickým zaměstnáním chartisty byla práce topiče (Jiří Dientsbier, Jan Kozlík, Martin Palouš). Příkladem tichého teroru byla smrt právníka samouka Pavla Wonky. Ten byl po vykonstruovaných procesech opakovaně vězněn. Ve svých 35 letech zemřel v roce 1988 ve věznici v Hradci Králové.