Ještě před vypuknutím druhé světové války zavlála vlajka s německým znakem – hákovým křížem – nad Pražským hradem. 15. března 1939 bylo nevlídné počasí, padal déšť se sněhem. Právě tento den vjely německé okupační jednotky do Prahy. Byla to jedna z nejsmutnějších událostí, kterou náš národ zažil. Nastalo dlouhé období německé okupace, které trvalo víc než šest let.

V Protektorátu Čechy a Morava vládli němečtí okupanti nespravedlivě. Odstranili všechny dosavadní svobody. Používali krutého násilí, každý projev nesouhlasu s jejich činy přinášel smrt. Velkou moc vedle armády měla policie (gestapo). Byli zatýkáni, vězněni a popravováni svobodně smýšlející lidé. Všude se objevily německo–české nápisy a německé prapory. Ve školách se učila od prvního ročníku němčina, z učebnic byly vytrhány části připomínající českou minulost.

Přesto se hned po okupaci začaly vytvářet organizace českého odboje. Vrcholným koordinačním centrem chtělo být Politické ústředí, které udržovalo styky se zahraničím, především Edvardem Benešem. Petiční výbor Věrni zůstaneme si postupem doby vytvořil poměrně rozsáhlou ilegální síť. Obrana národa sdružovala četné příslušníky důstojnického sboru a sokoly.