Karel IV. nastolil v zemi opět pořádek. V roce 1344 dosáhl povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, tím vyloučil vliv německé církve na českou církev. Chtěl pozvednout vážnost a úctu k českému státu a jeho minulosti. Dal znovu vybudovat vyhořelý Pražský hrad a z úcty k přemyslovské tradici znovu postavit Vyšehrad, kde měl vždy začínat korunovační průvod českých králů. Nechal zhotovit korunovační klenoty českých králů. Nejcennější je královská svatováclavská koruna vyrobená ze zlata, perel a drahokamů. Byla nazvána podle patrona české země, svatého Václava. Tuto korunu Karlovi na hlavu nasadil první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic při příležitosti Karlovy korunovace českým králem. Poté ji Karel IV. nosil pouze při slavnostních příležitostech (bohoslužbách, významných církevních svátcích, přijímání cizích panovníků).

Jeho nástupci na trůnu si korunu směli půjčit pouze pro obřad korunovace. Korunovační klenoty jsou uloženy za pevnými zdmi a dveřmi v sakristii nad kaplí svatého Václava ve Svatovítské katedrále. Země pod vládou českého panovníka se od vlády Karla IV. nazývaly země Koruny české. Pro obyvatele českých zemí bylo nejdůležitější, že se Karlu IV. podařilo na dlouhá léta zajistit mír. Byl totiž vynikající diplomat, spory řešil jednáním, vyhýbal se válkám. Praha byla v té době největším městem ve střední Evropě. Žilo v ní asi 40000 obyvatel. Za zásluhy o český stát nazýváme Karla IV. Otcem vlasti.