K církvi patřili vysocí představitelé (arcibiskupové, biskupové) a řadoví příslušníci (kněží, mniši). Obrovské bohatství církve, hrabivost a přepychový život kněží vyvolávaly u šlechty, měšťanů i prostého lidu nenávist a hněv. Zatímco majetky světských pánů se dědictvím stále drobily, církevní majetky trvale rostly. Církev se starala jen o svou moc a bohatství. Od papeže po posledního kněze žádala za každý náboženský úkon peníze. Výhodná církevní místa se dávala tomu, kdo nejvíce zaplatil. I nejtěžší hříchy byly církví odpuštěny za peníze (odpustky).