Ve dne, obvykle od šesté hodiny ranní do osmé večerní, hlídali město trubači, kteří se třikrát denně ohlašovali fanfárou. V noci drželi hlídku hlásní. Trubačům i hlásným muselo být často připomínáno, aby nechodili místo své služby do krčmy. Jednou z jejich hlavních povinností bylo sledovat, zda někde nevypukl požár. Často se nocí rozléhalo volání hlásných: „Opatrujte světlo, oheň ať není žádnému škoden. Spěte s Pánem Bohem.“ Směr požáru se udával praporkem, v noci lucernou. Jestliže byl oheň blízko, zvonilo se na zvony. Další povinností bylo zvonit proti mračnům a upozorňovat na neobvyklé atmosférické jevy.

Ve středověku bylo oblíbené chovat zpěvné ptactvo v klecích, které se vystavovaly v oknech. Z oken domů se vyvěšovalo i prádlo a větraly se v nich peřiny. Co se týče zpěvného ptactva, ve středověku neskýtalo pouze potěšení ze zpěvu a krásy, ale bylo i vítanou lahůdkou. Fasády některých domů byly porostlé vinnými keři. Součástí výzdoby ulic byly i četné vývěsní štíty. Konšelé pečlivě dbali na stav městských domů a nabádali jejich majitele k opravám i zlepšení jejich vzhledu. Mohli dokonce nařídit, aby domy, které nebyly udržovány, jejich majitelé prodali. Jestliže tak majitelé nechtěli učinit, město je prodalo samo.

Život na ulicích ve středověku přímo pádil. V domech se přespávalo, byly zde dílny, ale co bylo možné, tak se řešilo v ulicích. Rušno zde bylo již za rozbřesku, ale ani předtím nebyly ulice úplně pusté. V různých krčmách se totiž, i když v utajení a se zatemněnými okny, osazenstvo veselilo často až do svítání. Ulice se pak staly svědky nejedné rvačky, zákeřného přepadení či nejedné honičky za těmi, které příliš lákaly měšce a majetek ctihodných měšťanů.

Chůze po ulicích v kteroukoliv dobu se spíše podobala velkému hazardu s biologickým ohrožením. Lidé byli zvyklí vyhazovat a vylívat veškeré nečistoty a odpadky z oken, po ulicích se volně potulovala prasata či psi a holubi. Pro hygienu města měly velký význam růžové uličky, které vedly přes dvorky mezi domovními bloky. Název byl ironický, protože to v nich rozhodně nevonělo po růžích. Uličky fungovaly jako kanalizace, byly to tedy odpadní stoky.

Další vymožeností dnešních ulic je osvětlení. Ve středověku se svítilo pouze výjimečně loučemi za pilného protipožárního dozoru pánů. Později přišly na řadu olejové lampy.

Nejvíce rušno bývalo v ulicích při trzích a různých slavnostech. Běžné týdenní trhy se odehrávaly třikrát za týden – ve středu, v pátek a v neděli od sedmi do desíti dopoledne. Organizací jarmarků bývali pověřeni městskou radou jarmarečníci, kteří vybírali poplatky a dbali na pořádek. Trhy byly specializovány a nazývaly se podle zboží, které se na nich prodávalo – obilný trh, zelný trh, masné krámy, koňský trh, dřevní trh, uhelný trh. Co se asi prodávalo na bleším trhu? Blechy to skutečně nebyly. Možná ti napoví slovo kotce.

Na ulicích se nejen obchodovalo, ale také pracovalo. Mnoho řemeslníků totiž využívalo veřejného prostoru kvůli pestřejším pracovním podmínkám, neboť na ulicích se vždy něco dělo. Byl tu také bezprostřední kontakt se zákazníky. Pro některé profese byla ulice prvořadým pracovním prostorem. Kde jinde by mohli provazníci vyrobit dlouhý provaz?

Velmi přeplněné bývaly ulice i v dobách slavností. V první řadě to byly církevní slavnosti, zejména různá procesí a slavnostní mše, dále slavnosti spojené s organizací správy města, zejména s obnovováním městské rady. Nebývalý rozruch obvykle vyvolal i příjezd vzácných hostů, zejména panovníků, ale též cizokrajných poselstev.

Velmi důležitým vybavením městských ulic bývaly veřejné kašny. Ty bývaly napájeny vodovodem z blízké nebo vzdálenější studánky či potoka. Při rozvádění mohly být napojeny takzvanými crky také soukromé domy a lázně. Pochopitelně za poplatek a jen na omezenou dobu. Kašny se stavěly z dubového dřeva, které ve vodě nehnije a původně bývaly většinou čtvercového půdorysu. V zimě se před zamrznutím chránily tím, že se nad nimi vytvořila dřevěná konstrukce, která se přikryla hnojem.