Narodil se v hradišti Libice nad Cidlinou, jako druhý syn mocného knížete Slavníka. V dětství na smrt onemocněl, když však dal slib Bohu, že se stane knězem, náhle se jako zázrakem uzdravil. Svůj slib dodržel. Usiloval o hlubší prosazení křesťanských zásad do života české společnosti: brojil proti krevní mstě, proti mnohoženství a proti obchodu s otroky, který u nás tehdy kvetl. Tím si ovšem znepřátelil mocná česká knížata. Velkou podporu nenašel ani mezi kněžími. Ještě horší bylo, když začal prosazovat myšlenku silné církve nezávislé na státu. Kníže Boleslav II. sice horlivě zakládal kostely, za což si vysloužil přídomek Pobožný, ale pro Vojtěchovu ideu Evropy sjednocené pod vládou křesťanské církve neměl ani nejmenší pochopení. Omezilo by to totiž jeho moc.

Vojtěch se nakonec v roce 988 vzdal biskupského stolce a odešel z Čech do Říma, kde přijal řeholní slib. V lednu 993 za pomoci benediktinů založil v Břevnově u Prahy náš první mužský klášter. V roce 995 byl znovu v římském klášteře, když dostal zprávu o strašlivém vyvraždění slavníkovského rodu na Libici. V té chvíli zřejmě ztratil poslední iluze. Vydal se k divokým pohanským Prusům, aby jim zvěstoval slovo Boží. Když 23. dubna 997 odpočíval se svými společníky v posvátném háji u osady Cholin, vyřítili se na ně ozbrojení pohané a Vojtěcha probodli kopím. Již dva roky po své smrti byl prohlášen za svatého.