30. května 1434

Představa Čech sjednocených pod praporem s kalichem dostala v dobách husitského válčení notně na frak. Kdysi husity spojovala společná víra, nyní mají ovšem rozdílné cíle. Stálé boje nikomu nesvědčí, ale příměří s katolíky? To je z říše snů. A tak se husité rozhodnou řešit vzájemné rozpory zbraněmi. Setkávají se na návrší u středočeských Lipan. Na straně jedné radikálové pod vedením Prokopa Holého – táborité a sirotci, kteří nemají co ztratit. Mají 450 vozů, 10 000 pěších bojovníků a 700 jezdců. Na straně druhé stojí umírnění kališníci vedení Divišem Bořkem z Miletínka – zástupci šlechty podporované katolíky, kterým se už v dalších letech válčit nechce. Je jich víc – mají 600 vozů, 12 000 pěších bojovníků a 2 000 jezdců.

Nastává trapas. Stojí a koukají na sebe. Není divu, jsou zvyklí bojovat stejnou taktikou. V předchozích letech vítězili tak, že se kryli před natěšenými útočícími křižáky za vozovými hradbami. Poté jim dávali za vyučenou sudlicemi. A právě teď se do otevřeného střetu nikomu nechce.

Bořek z Miletínka proto předstírá ústup. Do průhledné pasti padne celé vojsko táboritů. Za pár hodin je po boji. Bořek si ještě ze zajatců vybere pár slušných žoldáků a zbytek vojska nechá shořet v nedalekých stodolách.Ten den přestane ozbrojená síla radikálních husitů prakticky existovat. Na bitevním poli padlo 1 500 radikálů a 3 000 dalších bylo upáleno. Jan Hus, náš vzor. A po bitvě u Lipan konečně v zemi zavládl klid a mír.