V roce 1619 podepsali účastníci sněmu stavů zemí Koruny české smlouvu, ve které se shodli, že Koruna česká bude spojením rovnoprávných zemí a ty budou svobodně volit krále. Zároveň byla znovu ustavena svoboda náboženského vyznání. Ke stavovskému povstání se připojila také Morava.

Po Matyášovi na rakouský trůn nastoupil Ferdinand II. známý svým nesmiřitelným odporem k protestantům. Nejprve nabídl českým stavům smír, ale ten byl odmítnut. Císař tedy vypravil proti českým povstalcům vojsko. Válka mezi císařskými armádami a stavovským vojskem se protahovala a vyčerpávala celou zemi. Vojáci obou armád potřebovali potraviny i krmivo pro koně, proto na venkově drancovali. Stavovská vojska dobyla celou řadu úspěchů, méně štěstí ale měla například v jižních Čechách.

Finanční situace stavovského vojska se stále víc zhoršovala. Vojáci nedostávali sjednaný žold, část jejich peněz dokonce vládnoucí stavové zpronevěřili. Vědomí vlastní neschopnosti řešit krizi podnítilo stavovské předáky k úvaze o zbavení Ferdinanda II. české koruny a zvolení vlastního krále na sněmu Českých zemí.