Václav IV. se ujal vlády v sedmnácti letech v době, kdy Evropu zasáhla hluboká církevní, politická a sociální krize. Do roku 1400 byl římským králem, měl tedy rozhodovat nejen o našich zemích, ale i o celé Evropě. Prvních patnáct let jeho vlády pokračovala prosperita a dovršování velkolepé výstavby Prahy započaté jeho otcem. Roku 1394 po devadesáti letech míru začala válka mezi Lucemburky, která trvala deset let. Václav byl na čas zajat bratrancem Joštem, markrabětem moravským, kterému pomáhali Rožmberkové. Ze zajetí ho osvobodil nejmladší bratr Jan Zhořelecký. Ten se mohl stát Václavovým nástupcem, proto jej roku 1396 otrávili. Jediným dědicem trůnu se tak stal Zikmund. Ten roku 1396 na vedoucí místa království dosadil své lidi, Rožmberky. Podruhé byl Václav zajat šlechtou a Zikmundem v roce 1402. Byl vězněn ve Vídni, zatímco Zikmund drancoval v Čechách.