Ve středověku zažívala města velký rozvoj. Byla poměrně malá, s nejvýše pěti tisíci obyvateli. Výjimku tvořila Praha, kde ve všech třech městech (Staré Město, Nové Město, Menší Město pražské) žilo 40 tisíc lidí. Města byla chráněna příkopy a kamennými hradbami. Vedle měšťanských domů a radnice tu stál alespoň jeden kostel.

Uličky byly úzké, bez dláždění, plné odpadků. Úplně chyběla kanalizace, proto hrozilo nebezpečí nakažlivých nemocí. Nejbohatší skupinu obyvatel tvořili obchodníci, velmi důležití pro život ve městě byli řemeslníci. V dílnách mistrů pracovali nemajetní tovaryši a učedníci. Další skupinou nemajetných byli dělníci (pracovali většinou na stavbách) a žebráci. Ve městech se konaly pravidelné trhy, na které přicházeli lidé z blízkých vesnic se svými výpěstky a nabízeli je k prodeji. Přístup do města hlídaly stráže. Ty na noc uzavíraly městské brány.

Obchodníci si ve městech stavěli honosné domy. Řemeslníci vlastnili chudší příbytky s krámky a dílnami. Řemeslník s rodinou bydlel v prvním patře. V přízemí byl průjezd vedoucí dozadu na dvůr. Hned vedle něj měl řemeslník dílnu. Prostí lidé neuměli číst, proto před krámky visely vývěsní štíty, aby každý věděl, co se kde prodává.