Josef II. byl vzdělaný panovník, který si své znalosti doplňoval cestami po své říši i do ciziny. Často se o něm hovořilo jako o nejoblíbenějším habsburském vladaři u českého lidu. Býval označován „selským císařem“, protože zrušením nevolnictví učinil život na vesnici mnohem snesitelnějším. Vzniklo o něm mnoho legend, básní a písní, v nichž vystupoval jako zastánce utlačovaných, který chodí v přestrojení mezi lid. Byl vyobrazen, jak u obce Slavíkovice nedaleko Brna vyorává brázdu. U císařského dvora však nebyl příliš oblíbený, protože nenáviděl přehnané dvorní okázalosti. Například zakázal klekat před panovníkem a líbat mu ruku.