Vstup neurozené Boženy mezi Přemyslovce je zcela ojedinělý a dodnes trochu záhadný. Nejmladší ze synů Boleslava II., Oldřich, měl za manželku Jutu, snad německého původu, ale jeho manželství bylo bezdětné. Na začátku 11. století však nebylo nijak neobvyklé, že muž směl mít dvě i tři ženy, žádným hříchem ani nebylo unést manželku jiného, či manželka se směla vdát za ženatého muže. U vládnoucího rodu se však nerovný sňatek považoval za závažný prohřešek a navíc to ztěžovalo vyhlídky případných potomků.
Oldřich však v době, kdy si vzal Boženu, měl jen pramalou naději, že by usedl na knížecí stolec, takže na jeho skutku moc nezáleželo. Doba na přelomu 10. a 11. století byla v českém knížectví neutěšená, knížata se na vládnoucím stolci střídala navzájem, jeden druhého sesazoval, vyháněl, nechal věznit, aby se po čase vrátil a pomstil se. Boleslav III. Ryšavý se na Přemyslovcích nepěkně podepsal, málem vymřeli po meči už tehdy. Bratra Jaromíra dal vykastrovat a Oldřicha se pokusil zavraždit v lázni. Oba před ním uprchli. Situace se obrátila ve chvíli, kdy byl Boleslav svržen a oslepen. Vlády se ujal na osm let Jaromír. Nemohl mít děti, takže ho sesadil Oldřich.
Oldřichova první žena Juta byla údajně neplodná. Objevily se ovšem náznaky, že chyba by mohla být u Oldřicha, že prý se mu snad více líbili muži. Dokonce se spekulovalo o tom, že Boženu si vyhlédl ne pro její krásu a statnost, ale proto, že už byla s outěžkem. V každém případě se jim narodil neobyčejně sličný syn Břetislav, český Achilles. Další dítě už ovšem Božena Oldřichovi nedala.
Břetislav od doby, kdy se Oldřich ujal trůnu, vyrůstal jako knížecí syn po otcově boku, i když na něm lpěla skvrna neurozenosti. Legitimitu jeho následnictví však tehdy už nikdo dál neřešil.