Smrtí Boleslava II. skončil rozmach přemyslovského státu. Počátek 11. století byl vyplněn spory a zločiny. Knížata se ve vzájemném boji o moc neštítila ani mučení a bratrovraždy. Časté změny na knížecím stolci však neprospívaly zemi. Český stát byl postupně začleněn do římskoněmecké říše a každý nový český kníže se směl ujmout vlády pouze se souhlasem německého císaře. Moc českých knížat se podařilo obnovit Oldřichovi, který připojil k Čechám natrvalo Moravu. Za manželku si prý vzal Boženu, dívku prostého rodu, kterou spatřil, jak u potoka pere prádlo. Jejich syn Břetislav I. konečně nastolil mír a pořádek a zajistil spojenecké vztahy s německým sousedem.

Břetislav na sebe poprvé upozornil roku 1029, kdy vedl vojsko svého otce Oldřicha na Moravu a připojil ji natrvalo k přemyslovskému státu. Usadil se v Olomouci a stal se správcem Moravy. Roku 1034 se ujal po smrti svého otce vlády v celé zemi. Dokonale využil příznivých mezinárodních okolností k upevnění země. Podnikl mohutné tažení do Polska, k Čechám připojil část Slezska, dobyl Krakov a Poznaň, vyplenil mnoho hradů a vesnic. Nakonec se zmocnil Hnězdna, kde nechal vykopat ostatky svatého Vojtěcha. Před jejich převozem do Prahy požádal mrtvého světce o odpuštění hříchů. Rostoucí úspěchy a nezávislost českého knížete byly trnem v oku německému králi Jindřichovi III. V létě 1040 vytáhl s válečnou výpravou do Čech, aby Břetislava pokořil a podřídil své moci. U Domažlic padlo německé vojsko do pasti a utrpělo drtivou porážku. Příštího roku však následovalo další, ještě větší vojenské tažení. Břetislav raději ustoupil, požádal Jindřicha o mír a zaplatil velké odškodné. Dokázal však udržet nezávislost českého státu. Po zbývající léta své vlády stát prozíravě budoval a upevňoval. Se svou manželkou Jitkou měl několik dcer a pět synů. Jeden z nich, Vratislav II., se později stal prvním českým králem.