26. března 1775

Od rána do noci každý den pracují na cizím. A do toho všechny ty daně a odvody! V 18. století dochází trpělivost s otrokářskými praktikami šlechty většině sedláků. Houfy rozhořčených nevolníků kočují krajem a spojuje je jediné: požadavek na zrušení, nebo aspoň snížení robotních a nevolnických povinností. Jak toho chtějí dosáhnout? Drancují zámky a úřady panských služebníků, zapalují fary a kostely.

Jak už to bývá, zastánci starých pořádků povolají na rebelující nevolníky armádu. U Chlumce nad Cidlinou se jeden takový houfec setkává s vojenskou setninou. S kosami a klacky proti puškám ovšem neobstojí. Na břehu rybníka jich je 72 zajato, dva utopeni a dva zabiti. Sedlákům to ovšem nestačí. Pořád mají zálusk na chlumecký zámek. Císařský důstojník je vyzývá: „Rozejděte se domů, nebo vás postřílíme jako psy.“

Druhý den, 26. března, si nevolníci vystoupení proti císařským vojákům ještě jednou zopakují. Výsledkem je pět zabitých, tři utopení v rybníku a 211 zajatých. Chlumecká rebelie tím končí. Zajatcům vojáci vlastnoručně uřezali knoflíky u kalhot. S holým zadkem se rebeluje těžko, ale když si člověk musí jednou rukou držet kalhoty, aby mu nespadly, jde to ještě hůř. Zanedlouho se ale sedláci dočkali. Marie Terezie vydala robotní patent a její syn Josef II. nevolnictví zrušil úplně.