První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné vedení velmi často zaklíná slovy přestavba a demokratizace, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo co ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, odlišné politické názory odsuzuje jako antisocialistické a nepřátelské, pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonů nedovoluje veřejnosti mluvit.

Tyto měsíce však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje.

Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny budou mít naději na úspěch jen tehdy, bude-li jim předcházet vskutku svobodná a demokratická diskuse.

Předkládáme sedm zásadních požadavků:
propuštění politických vězňů
ukončení omezování svobody shromažďování
ukončení kriminalizování a pronásledování nezávislých iniciativ
odstranění cenzury a legalizování nezávislých sdělovacích prostředků
respektování požadavků věřících
předložení projektů, které mají natrvalo změnit životní prostředí, k veřejné diskusi
zahájení veřejné diskuse o 50. letech, „pražském jaru“ a normalizaci.

Pod textem výzvy byli podepsáni s uvedením přesných adres Stanislav Devátý, Václav Havel, Jiří Křižan a Saša Vondra. V dalších dnech se k petici připojily stovky československých občanů.