8. listopadu 1620

Vyhazovat královské úředníky z oken se nemusí vyplatit. Nazlobení Pražané tuto kratochvíli prováděli vlastně už potřetí. Ačkoliv to bylo spíše symbolické gesto, odstartoval se tím krvavý kolotoč třicetileté války. Na začátku šlo o vyrovnání sporů mezi katolickou církví a protestanty (luterány a kalvinisty). Na konci ovšem řezali všichni do všech.

Bitva na Bílé hoře na návrší u obory letohrádku Hvězda znamenala katastrofální porážku pro české stavy. Ovšem mezi námi, když za sebe necháte válčit cizí žoldnéře, jinak to ani dopadnout nemůže. Proti třiceti tisícům vojáků hájícím zájmy katolíků se postavilo na dvacet tisíc zástupců českých stavů. Byli to většinou najatí žoldnéři z Uher a Horních Rakous. Jejich velitelé až do posledního okamžiku sázeli na to, že k boji nejspíš nedojde. Nemohli se proto domluvit na jednotném postupu. Za hodinu a půl bylo proto vymalováno.

Fridrichu Falckému, který místo řízení armády obědval, při pohledu na vlastní prchající vojáky rychle vytrávilo.Hodně nekrálovsky sbalil stříbro a zlato z královské pokladnice a prchl se svými dvořany a manželkou do polské Vratislavi. Díky tomuto výsledku přišly české země na dlouhých tři sta let o jakoukoliv formu nezávislosti. A během následujících třiceti let bratrovražedných bojů se počet obyvatel zemí Koruny české snížil o třetinu.