Anežka Česká

I když díky rozvoji obchodu a řemesel bohatla většina obyvatel, mnoho lidí zůstávalo chudých, nemocných a opuštěných. Zvláště ve městech byl pro ně život velmi těžký. Jejich osud trápil Anežku, dceru Přemysla Otakara I. Vzdala se života uprostřed panovnického dvora a odešla do kláštera. Svůj majetek se rozhodla využít k pomoci chudým. V Praze Na Františku založila klášter s nemocnicí a útulkem pro chudé, sama se stala jeho představenou a všechny své síly věnovala službě nemocným a trpícím.

Rozhodný čin královské dcery vzbudil tehdy pozornost v celé Evropě. Ve stejné době dokončila u kostela svatého Haštala na Starém Městě špitál, vůbec první v českých zemích. Byl v něm umístěn chudobinec s nemocniční péčí a útulek pro nemajetné a strádající. Podobné špitály vybudovala i jinde v Čechách. Anežka zasahovala také do veřejného života, když radila svému bratrovi Václavu I. v důležitých otázkách. Již necelých dvacet let po své smrti se stala legendou a zařadila se mezi patrony české země. V roce 1989 byla papežem prohlášena za svatou.