Na venkově žili lidé i v 15. století velmi skromně. Domy byly ze dřeva a měly většinou jednu místnost, v rohu s hliněnou pecí. Svět pro zdejší lidi končil kousek za humny. Zmenšil se na pár vesnic v okolí, na nejbližší trh nebo blízké město. Zvyšoval se zájem o pěstování obilí a rychle se osidloval zpustlý venkov.

Ve městech byly stavěny domy z cihel, kamene a ze dřeva. Domy byly sevřeny v těsném prostoru. Díky topení pod pivovarskými kotli a odvádění kouře dýmníky patřily k obvyklým jevům ve městě požáry. Vzrůstala řemeslná výroba, rozvíjela se těžba stříbra, hlavně v Krušnohoří. To mělo za následek masový příchod německých horníků a havířů do Čech a vytvoření centra v nově založeném Jáchymově.

Husitské války přivedly české země k velké obchodní izolaci, protože obchodníci hledali jiné, bezpečnější cesty mimo naše území. Ke značným změnám došlo i co se týče majitelů pozemků. Někteří hejtmani a válečníci z řad nižší šlechty se stali velmi majetnými a skupovali další vesnice. Půdy patřící klášterům a církvi se zmocnila vedle šlechticů také města, která se tak stala důležitou mocenskou silou.

Moc panovníka byla v českých zemích omezena. O nejdůležitějších problémech se rozhodovalo na zemských sněmech. Zde se scházeli zástupci šlechty a městského stavu (měšťané královských měst). Král musel jejich rozhodnutí přijmout.