Mír s německým králem stál knížete Václava každoročně stádo sto dvaceti volů a pět set hřiven stříbra, což ovšem v době neustálých válek bylo rozumné výkupné. Václav navíc zakládal nové kostely a horlivě šířil křesťanství. Tato politika se nelíbila jeho mladšímu bratru Boleslavovi, který se chtěl německé říši vojensky postavit. Spory mezi bratry vyvrcholily tragédií. Boleslav pozval Václava na svůj hrad ve Staré Boleslavi. Večer spolu oba bratři přátelsky rozmlouvali. Druhý den ráno se zbožný Václav vydal do kostela na mši. Zde na něj čekal Boleslav se svou družinou. Václava přepadli a zabili. Stalo se tak 28. září roku 935. Smrt ještě více posílila Václavovu slávu – brzy po své smrti byl pokládán za svatého. Tři roky po vraždě sám Boleslav nechal bratrovy tělesné ostatky přenést do Prahy do kostela svatého Víta a položil tak základy pro Václavův kult. Na sklonku 10. století byl Václav jako mučedník prohlášen za svatého. Ve zlých dobách se lidé obraceli k svatému Václavu jako ke svému patronovi (ochránci). Den úmrtí svatého Václava je státním svátkem.

Boleslav byl rozhodným panovníkem. Umírněný politický kurz Václava ostře změnil. Zatímco Václav si s Němci udržoval přátelství, Boleslav se s nimi okamžitě střetl. Válčili spolu údajně celých 14 let. Boleslav úspěšně vzdoroval až do roku 950, kdy vtrhla do Čech velká německá armáda v čele se samotným Otou I. Boleslav se prý osobně vydal do Otova válečného ležení vyjednávat a dohodl podmínky míru, jež oba panovníci stvrdili před sešikovanými vojsky podáním rukou jako praví rytíři. Boleslav poté český stát rozšířil na severovýchod: připojil k němu Slezsko a Krakovsko. České knížectví tak značně vzrostlo a mocensky zesílilo. Došlo i k hospodářskému vzestupu. Boleslav zavedl placení pravidelných daní a nechal v Praze razit naše první mince – stříbrné denáry. Jeho dlouhá vláda, trvající 37 let, byla tedy úspěšná. Díky své tvrdé vládě a i způsobu, jakým se zmocnil trůnu, získal Boleslav přízvisko Ukrutný.