Před přízemními staveními bývaly zahrádky, kde se vysazovaly květiny a byliny, případně i zelenina. Uprostřed zahrádky vedla ulička ke vchodu do domu. Po stranách uličky stávaly dřevěné lavičky, sloužící k posezení a k besedování po práci. Největší obytnou místností v domě bývala kuchyně lemovaná dřevěnými lavicemi. Byla vybavena dřevěnou truhlou, kam se ukládalo oblečení. Na druhé straně kuchyně stála postel vystlaná peřinami až ke stropu. Pod okny se nacházela lavice sloužící ke spaní dětí, a u ní byl velký stůl s židlemi. Část kuchyně se stolem patřila mezi nejdůležitější části domu a spolu s obrázky světců a křížkem tvořila svatý kout. Větší domky mívaly ještě jizbu, kde se nacházel podobný nábytek jako v kuchyni, ale honosnější. Za kuchyní bývala komora s truhlami na oděv a na potraviny. Podlahu v místnostech tvořila udupaná hlína.

Pokrmy se většinou vařily na ohništích umístěných v síni, odkud se také topilo v peci, která zabírala značnou část kuchyně. V peci se pekly velké bochníky chleba, buchty a koláče. Pec rovněž vyhřívala kuchyni a spávaly na ní děti. Maso bývalo na jídelníčku jen zřídka, jedly se hlavně luštěniny, kaše a brambory. Nejčastějším pokrmem bývala polévka, která se snídala, obědvala i večeřela. V kuchyni sedával v čele stolu hospodář. Jedl to, co ostatní členové rodiny a čeleď. Všichni jedli z jedné mísy. Před jídlem i po jídle se všichni modlili. Ve zvláštní úctě byl chléb. Upadl-li kousek chleba na zem, uctivě se zvedl, oprášil a políbil. Kávu tehdy lidé neznali. Také ošacení bývalo prosté, většinu oděvu si lidé vyráběli sami.

Rok na vesnici byl rozdělen na menší úseky, které vyvrcholily nějakým svátkem. Od pondělí do soboty lidé pracovali na polích nebo se starali o dobytek. Neděle byla dnem svátečním. Dopoledne celá rodina chodívala do kostela na bohoslužby. Po obědě nastal čas odpočinku: venkovské zábavy, zejména taneční v hospodě. Největším svátkem bývaly hody neboli posvícení. Další svátky byly Vánoce a Velikonoce. Děti přitom chodily na koledu a na pomlázku. V zimě se ženy setkávaly při draní peří. To byla příležitost k vyprávění hrůzostrašných historek a ke zpěvu lidových písní. Vysloužilí vojáci také vzpomínali na léta strávená v cizích zemích.