Generální sněm konaný v létě 1619 v Praze zvolil českým králem Fridricha Falckého, německého knížete a zetě anglického krále. Český sněm byl přesvědčen, že královy známosti v Anglii a Nizozemí jim pomohou vyhrát válku.

Anglický král ani Nizozemci však Čechům příliš nepomohli a v zemi chyběly peníze nutné na zaplacení vojska. Vojenská situace českých stavů se proto rychle zhoršovala, válka se posléze přesunula do okolí Prahy. Armáda Fridricha Falckého a vzbouřených stavů původně počítala s tím, že se v dobře zásobeném a dostatečně vyzbrojeném hlavním městě ubrání po celou zimu. Rozkaz utábořit se na Bílé hoře západně od Prahy však přišel jako blesk z čistého nebe. Armáda zde přečkala sychravou listopadovou noc bez střechy nad hlavou a jídla, o dlužném žoldu si mohla nechat jenom zdát.

Fridrich Falcký pod tlakem událostí opustil se svým dvorem urychleně české země. Získal tak historické označení zimní král, protože jako král vládl v Čechách pouze přes jednu zimu.