Na přelomu dubna a května 1945 vstoupila válka také na dosud okupovaná území Čech a Moravy. Ta dosud tvořila významné zázemí hitlerovského Německa. Sovětská vojska obsazovala Moravu, od západních hranic postupovala na Plzeň americká armáda. Za těchto okolností se snažila okupační správa především o to, aby zabránila nepokojům a umožnila milionové skupině armád Střed pokračovat v boji na území Čech a Moravy. Dále se snažila vyjednávat s Američany, aby zamezila důsledkům blížící se válečné porážky.

Praha byla posledním z hlavních měst evropských států, které ještě nebylo osvobozeno od nacistů. Přes všechna represivní opatření okupantů probíhaly v řadách odboje přípravy na povstání. Do příprav se zapojila Česká národní rada, vojenská velitelství, odbojové organizace i partyzánská hnutí. Povstání vypuklo 5. května. Pražané vyšli do ulic, odzbrojovali německé vojáky, do povstání se zapojili také čeští četníci. Na ulicích vyrostly barikády proti německým tankům. Němci se nechtěli vzdát bez boje, Praha jim totiž bránila v přechodu do amerického zajetí. Zaútočili s podporou obrněných vozidel na barikády a porážka povstalců byla jen otázkou hodin. Prudké boje probíhaly zejména na okrajích Prahy, kde se vlastenci pokoušeli zabránit německým vojskům proniknout do středu města. Největší německý nápor směřoval na rozhlas, který vysílal volání o pomoc. Významnou roli při obraně Prahy sehrála 1. divize ROA generála Vlasova, která udržela své pozice až do 8. května. V tento den se Pražanům podařilo uzavřít s německým velením dohodu o kapitulaci německých vojsk, za kterou získali Němci volný průchod do amerického zajetí.