Na přelomu 14. a 15. století vyvolávala největší nespokojenost obyčejných lidí církev. Vlastnila více než třetinu veškeré obdělávané půdy, která se stala základem jejího bohatství. Kláštery a fary dostávaly od poddaných desátky a navíc vybíraly poplatky za církevní úkony (křty, svatby, pohřby, zpovědi) i za vyzvánění kostelními zvony. Vyšší církevní hodnostáři i mnozí kněží nedbali na boží přikázání, žili v přepychu a bohatství. Starali se pouze o hromadění svého majetku. Velké pobouření vyvolal hlavně prodej odpustků. Církev slibovala, že za peníze každému odpustí jeho zlé skutky.

Proti hříšnému životu svých kolegů začali vystupovat i mnozí kněží, kteří chtěli, aby se církev řídila Kristovým učením. Jedním z těchto kněží byl Jan Hus, který byl profesorem na pražské univerzitě, proto měl titul Mistr. Na jeho kázání do Betlémské kaple chodily stovky posluchačů. Při kázáních vyzýval, aby se církev vrátila k tomu, co kdysi dávno hlásal Ježíš Kristus, aby se vzdala majetku a pomáhala všem chudým a trpícím.