Po zrušení nevolnictví mohli lidé z vesnic odcházet do měst a hledat si zde práci. Nacházeli ji ve velkých dílnách, nazývaných manufaktury. Zde pracovalo mnoho dělníků. Nevyráběli celý výrobek sami jako v řemeslnické dílně, ale každý z nich vyráběl část výrobku. Tím získal dělník větší zručnost a mohl vyrobit více výrobků. Nejvíce manufaktur vznikalo v textilní výrobě, poté byly zakládány dílny na zpracování kůží, výrobu keramiky, skla, papíru či zbraní. V podpoře rozvoje řemeslné velkovýroby šel osobním příkladem sám císař František I. V manufakturách se vyrábělo levněji. Práce zde však byla namáhavá, pracovalo se 12 až 14 hodin denně.

Stroje v manufakturách nejprve poháněla vodní kola. Protože nebyly všude řeky, hledal se jiný způsob pohonu strojů. Tím se stal parní stroj a nakonec elektřina. Devatenácté století tedy přineslo dokonalejší výrobní stroje, nahrazování ruční práce strojovou, parní pohon a nakonec využívání elektřiny. Takřka všude bylo potřeba železo, které se vyrábělo v železárnách.