Vládnoucí komunistické straně stačila poslušnost a plnění pracovních povinností obyvatel ČSSR. Aby se lidé smířili se zrušením demokratických svobod a s cenzurou, zaručoval jim stát poměrně vysokou životní úroveň. Budovala se panelová sídliště, stavělo se velké množství rodinných domů za výhodné půjčky, rostl počet osobních automobilů. Stát zvyšoval společenskou pomoc rodinám s více dětmi a mladým manželstvím, dotoval kulturní pořady. Nezvyšovaly se ceny základních potravin a paliv. K propagaci komunistické vlády sloužily úspěchy našich sportovců a umělců. Každých pět let se stávaly největšími sportovními slavnostmi spartakiády. Československo se také mohlo pochlubit prvním kosmonautem po Sovětském svazu a USA, Vladimírem Remkem.

Přesto se našly skupiny statečných občanů, které se odmítaly podřídit a proti režimu dokonce veřejně vystoupily. Nejznámější občanská iniciativa v čele s Václavem Havlem vytvořila trvalé seskupení obránců lidských práv. V lednu 1977 vydali prohlášení nazvané Charta 77. Její tvůrci požadovali svobodu občanů a demokratické změny. Do 6. ledna 1977, kdy prohlášení předali státním orgánům, podepsalo ho 243 občanů, do roku 1989 se jejich počet rozšířil na 1886. Ohlas Charty 77 byl hned zpočátku silný doma i v zahraničí. Charta 77 i nadále průběžně vydávala různé dokumenty – stanoviska, analýzy, dopisy a prohlášení. Celkem jich je zaznamenáno na 570. Iniciativa ukázala, že potlačení československé svobody nebylo napořád.