Počátky románského slohu spadají do období rozšiřování křesťanství, tedy do 9. století. V polovině 13. století je tento sloh postupně nahrazován gotikou. Tehdy byla jazykem vzdělanců latina. Latinsky se mluvilo v Římě – proto se tomuto slohu, který napodoboval římské umění, říká románský. Kostely, nazývané rotundy, se stavěly na kruhovém základě. Z románského období se dochovaly zejména církevní stavby. Jsou hmotné, se silnými zdmi, málo členité, stavěné z pravidelných kamenů ve tvaru kvádru s malými okny nahoře zakončenými obloukem. Jejich vnitřní prostory bývaly uzavřeny trámovými stropy s klenbami. Ve větších prostorách najdeme centrální pilíře nebo sloupy, které klenbu podpírají. Sloupy mají bohatě zdobené hlavice. Asi nejznámější stavbou z té doby je rotunda svatého Jiří na hoře Říp. Vnitřek rotundy byl velmi malý, církevních bohoslužeb se zřejmě účastnil jen kníže se svou družinou. Později se začaly stavět větší kostely obdélníkového tvaru nazývané baziliky.

Románské hrady bývaly malé. Jádro hradu tvořila obytná věž. Nejstarší kamenný hrad u nás byl hrad Přimda v západních Čechách postavený ve 12. století. V Praze si ve 12. století stavěli obchodníci ohrazené dvorce. Hlavní stavbou dvorce byl zděný poschoďový dům. Přízemí sloužilo jako skladiště pro zboží, v patrech se bydlelo. Románský sloh poznáme také podle sloupů podpírajících klenbu.