Stavovská armáda byla na Bílé hoře v listopadovém chladu značně demoralizována. Katolická císařská vojska však na tom nebyla o mnoho lépe. I když měla výraznou početní převahu, jejich velitelé se obávali zaútočit na výhodně položeného protivníka. Opakované nájezdy katolíků nakonec 8. listopadu 1620 postupně obrátily na ústup protestantská vojska. Rozhodnému postupu císařských vojáků nezabránil na Bílé hoře ani poslední moravský praporec, který padl do posledního muže. Bitva tak trvala jen dvě hodiny a stavovské vojsko v ní utrpělo katastrofální porážku.

Pražané prohlásili, že se podrobují vůli Ferdinanda II., jehož znovu uznávají za českého krále. Odvážné povstání proti Habsburkům na obranu náboženské svobody tedy skončilo nenapravitelným nezdarem. O dalším osudu Čech bylo na další staletí rozhodnuto. Bitva na Bílé hoře se stala jednou z nejhorších událostí v českých dějinách.