Na našem území bylo zlato získáváno rýžováním, především v povodí řek Otavy, Vltavy a v oblasti Zlatých Hor. Koncem 13. století v důsledku vyčerpání tradičních rýžovišť nastupuje hlubinná těžba zlata. Vedle známých dolů v Jílovém existovalo ve 14. století ještě dalších 25 důlních středisek, například v oblasti Kašperských Hor či na Jesenicku.

První známí zlatokopové byli Keltové. Používali dokonce rýžovnický splav se svazky konopných vláken k zachycování zlatinek. Pokoušeli se i o důlní těžbu zlata v oblasti Zlatých Hor. Naznačují to pravěké haldy hlušiny s keltskými střepy.

Nálezy z dob Velkomoravské říše vypovídají o bohatství zlata a vysoké umělecké úrovni jeho zpracování. Zlato jako surovina pro výrobu šperků se získávalo povrchovým sběrem, tavením cizích mincí a částečně dovozem. Ze zlata se odléval drátek k výrobě náušnic a prstenů. V jednoduchých dřevěných formách se odlévala nákončí a kování. Řada ozdob byla vyrobena ze zlatého plechu tepáním, tlačením, nebo cizelováním (tvorba plastických tvarů). Zlatnické dílny jsou doloženy z vykopávek v Mikulčicích, Uherském Hradišti, Starém Městě, v Pohansku. Zlatnické nástroje byly natolik vzácné, že se dědily z otce na syna. Zajímavé je, že Velkomoravská říše na rozdíl od Keltů nedospěla k ražbě vlastních mincí.

Přemyslovský stát na svém počátku využil úzké kontakty s Velkou Moravou, což se promítlo do výbavy tehdejších vládců. Řada nalezených zlatých předmětů té doby ukazuje na nové výtvarné pojetí velkomoravských řemeslníků, kteří pracovali přímo v Praze pro nové vznešené kupce. V otevřené hrobce Přemysla II. Otakara byly nalezeny skvostné pohřební klenoty (koruna, žezlo a jablko).

Za panování Lucemburků vznikly známé korunovační klenoty s nejcennější svatováclavskou korunou. Ta byla vyrobena z jílovského zlata. Tehdy zdejší revír vyprodukoval asi 65 kilogramů zlata ročně. Ve druhé polovině 14. století ale došlo k zatopení nejdůležitějších dolů.

V dobách panování Habsburků těžba zlata skomírala. Například ve 20. letech 19. století bylo vytěženo jen 20 kg zlata ročně, a to za dost značných nákladů. Významné bylo ložisko u Roudné, z jehož zlata byly raženy první československé dukáty. Po 2. světové válce se pozornost upřela opět na Jílové u Prahy. V letech 1945 – 1969 zde bylo vytěženo celkem 1 187 kilogramů zlata.