Zavraždění kněžny Ludmily

Ludmila se těšila velké vážnosti. Se svou snachou Drahomírou zápasila o politický vliv. Obě ženy měly rozdílné názory nejen na výchovu mladého Václava, ale zejména na diplomatické vztahy s nejbližšími mocnými sousedy, s Bavorskem a Saskem. Ve sporu postupně získávala převahu Drahomíra. Ludmila, které bylo přes šedesát let, odjela raději v létě roku 921 na svůj vdovský hrad Tetín. Drahomíra ji ovšem podezírala, že chce pokračovat dál, překročit hranice a hledat azyl v Bavorsku. Do Čech by pak mohli vpadnout Němci, Drahomíru porazit a na trůn dosadit Ludmilu.

V polovině září 921 vyslala Drahomíra na Tetín ozbrojenou družinu vedenou vikingskými žoldnéry Tunnou a Gomonem. Ozbrojenci vtrhli na Tetín, vyrazili dveře Ludmilina domu a v ložnici kněžnu uškrtili jejím vlastním závojem. Drahomíra poté nelenila a nepohodlných vrahů se zbavila. Gomona nechala popravit, Tunna uprchl ve strachu do ciziny. Aby uklidnila pobouřenou veřejnost, nechala Drahomíra vystavět nad Ludmiliným hrobem kostel svatého Michala. Václav dal v roce 925 přenést ostatky své babičky do hrobky v novém kostele svatého Jiří na Pražském hradě, kde je pohřbena dosud. Ve 12. století byla Ludmila prohlášena za svatou a stala se spolu s Václavem patronkou české země.

Nejstarší čeští svatí jsou kromě Ludmily a Václava ještě Prokop (první opat sázavského kláštera) a Vojtěch.