Alexander Dubček chtěl pokračovat v částečném uvolňování režimu. Jeho mandát byl však slabý, proto se proti „konzervativním“ odpůrcům opíral o veřejné mínění. Vnesl tak do československé politiky zcela odlišnou politickou kulturu. Tím umožnil významný společenský a politický proces, který dostal název Pražské jaro 1968. Jedna z reforem Dubčekova vedení přinesla úplnou svobodu tisku. V takto uvolněné atmosféře se však začaly požadavky lidí více stupňovat. Dubček tak musel čelit kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení.