Během středověku vzniklo několik klášterních společenství nazývaných řády, které se šířily i u nás. Mnichem se mohl stát každý, kdo se cítil být blízko Bohu. Jeden rok žil v klášteře jako novic, poté složil mnišský slib. V něm se zavázal k chudobě, mravní čistotě a poslušnosti vůči představenému – opatovi. Pravidla klášterního života rozdělovala mnichům den na společné modlitby, náboženská rozjímání, četbu a práci. Mniši pracovali v klášterních dílnách či na polích, opisovali knihy, vyučovali v klášterní škole. Důležitá byla pomoc chudým a nemocným.

V duchu dobové zbožnosti zakládali bohatí šlechtici a měšťané církevní řády se špitály. Vzorovým příkladem je svatý František, který založil řád minoritů (menších bratří). Řád patřil mezi žebravé a ve svých klášterech rozvinul vysokou vzdělanost. Klášter svatého Františka založila v Praze Anežka Přemyslovna.