Počátek výstavby Národního divadla v roce 1868 byl výsledkem snahy celého národa mít své české divadlo. Položením základních kamenů vyvrcholilo mnoholeté úsilí Sboru pro zřízení Národního divadla. Základních kamenů bylo sedm a byly přivezeny z památných míst Čech a Moravy (například z Řípu, Velkého Blaníku, Vítkova, Radhoště).

Divadlo bylo postaveno z dobrovolných sbírek pod heslem Národ sobě. Přispívali i ti nejchudší. Těsně před dokončením v roce 1881 způsobili dělníci svou neopatrností při práci na střeše požár budovy. Oheň se rozšířil velkou rychlostí a pohltil v několika hodinách téměř celou budovu. Ta byla těžce poškozena. Ještě téže noci začala pražská veřejnost vybírat peníze na nové divadlo. Sbírky se rychle rozšířily i do dalších českých měst a vesnic. Zanedlouho bylo opět sebráno tolik peněz, že divadlo mohlo být znovu postaveno.

Rekonstrukce divadla byla rychlá a úspěšná. Na jeho výzdobě se podíleli významní čeští sochaři a malíři (např. V. Hynais, M. Aleš, F. Ženíšek, J. Mařák, V. Brožík, J. V. Myslbek). Slavnostní otevření Národního divadla se konalo v listopadu 1883. Při této příležitosti byla uvedena opera Bedřicha Smetany Libuše.

Vedle hudebního skladatele Bedřicha Smetany dosáhlo uznání v Evropě i v Americe hudební dílo Antonína Dvořáka. Sochaři si vybírali pro předlohy postavy z české minulosti. Nejznámější sochou se stala socha svatého Václava na Václavském náměstí v Praze. Tu vytvořil Josef Václav Myslbek. Z českých malířů Josef Mánes vyzdobil orloj Staroměstské radnice v Praze. Na orloji zachytil život prostého lidu. Začala tvořit nová generace českých spisovatelů a básníků: Božena Němcová, Svatopluk Čech, Jan Neruda, Josef Václav Sládek, Alois Jirásek.