Král Vratislav II.

Když roku 1055 umíral kníže Břetislav, opouštěl tento svět s vědomím, že českou zemi zvelebil, nastolil mír, klid, pořádek a zajistil spojenecké vztahy s německým sousedem. Snad jediná věc mu dělala starosti – zanechal po sobě pět synů a věděl, jaké riziko v sobě skrývá touha po moci. Ustanovil proto pravidlo, podle kterého měl trůn dědit vždy nejstarší žijící potomek z přemyslovské dynastie. Podle této zásady se panovníkem stal nejstarší syn Spytihněv II. Ten vládl šest roků, během nichž vyhnal ze země dokonce svou matku Jitku. Své tři mladší bratry Vratislava, Konráda a Otu zbavil jejich moravských údělů, které jim přiřkl před smrtí otec. V roce 1061 za nejasných okolností zemřel a vlády se ujal druhorozený Břetislavův syn, Vratislav II.

Panoval téměř jedenatřicet let. Osvědčil se jako schopný politik a válečník. Nejvýznamnějších úspěchů dosáhl v zahraniční politice. Pokračoval ve spojenectví s německým panovníkem. Toho vojensky podporoval, nikdy ho nezradil a nakonec se dočkal ocenění. 15. června 1085 byl Vratislav na Pražském hradě slavnostně korunován prvním českým králem. Hodnost sice nebyla dědičná, ale Vratislav se stal v říši nejvyšší autoritou po císaři a významně upevnil mezinárodní prestiž českého státu. Rozšířil ho o Horní Lužici. Za jeho vlády vzkvétalo v českých zemích stavitelství. Nechal vybudovat novou knížecí rezidenci na Vyšehradě, na Pražském hradě vyrostla velká románská bazilika svatého Víta. Koruny si první český král užíval pouze sedm let. Počátkem ledna roku 1092 spadl při lovu z koně, těžce se zranil a 14. ledna zemřel. Jeho třetí manželka Svatava Polská ho přežila o 35 let a znovu se už neprovdala. Musela přihlížet tomu, jak se na trůnu střídají jiní Přemyslovci a jak se jejím znesvářeným synům nedaří zajistit v zemi klid.